Životní peripetie

KARLOVY  ŽIVOTNÍ PERIPETIE V KOSTCE

            Ve škole nepatřil zrovna k nejlepším žákům , ale přesto zdárně dostudoval na  Státní textilní průmyslové škole v Brně. Později působil jako obchodní zástupce, kdy se na svých cestách  seznamoval s různými typy zákazníků a tvořil si tak vlastní „psychologickou typologii lidí“, resp. vnímal jejich různé energie.

 Díky zdravotním problémům se v době protektorátu naštěstí vyhnul nuceným pracím  a působil  jako obyčejný zaměstnanec v pojišťovně. Posléze se oženil, ovšem jak se později ukázalo, pro tehdejší  dobu nepříliš politicky vhodně. Přinášelo to samozřejmě další a další trable, ale přesto se své manželky a mé babičky s rakouskými předky nevzdal. Z tohoto manželství vzešly dvě dcery. První se nedožila ani dvou měsíců a druhá utrpěla ve svých dvaceti letech mozkovou příhodu, po níž zůstala na půl těla ochrnutá.

            V době tvrdého socialismu jej opět potkávaly táhlé trable a ústrky. Vzhledem k tomu, že nepatřil mezi ty, co mlčí a nechají si vše líbit, působil nějakou dobu jako obyčejný prodavač. S postupem doby  a uvolňováním komunistických ideí se přece jen vypracoval na znalce textilního zboží. K této funkci patřily i odhady zabavených věcí tehdejšími mocnými. Tenkrát se opět přihlásila jeho neobvyklá citlivost, kdy z nich vnímal zvláštní energie, o kterých později zjistil, že patřily těm původním majitelům.

             Po duchovní obrodě se s příjezdem našich věrných přátel stal, jak se sám nazval „dlažební kostkou“, neboť po něm šlapali ve snaze o lepší koryto i bývalí kolegové a přátelé. Spolu s rodinnými problémy (špatný zdravotní stav dcery) a vůbec omezeným způsobem existence v takové deprivující společnosti už to bývalo natolik neúnosné, že hledal cestu jinam….

Tyto psychické „nálože“ byly jednou z hlavních příčin jeho „útěků“ mimo realitu. Ne všechny se zcela zdařily, ale několik z nich jej dovedlo až k tomu, co z něj dnes dlouhodobě činí výjimečnou osobnost v oblasti malířství a psychotroniky.